s Violou Ježkovou o filmu Tělo mého těla - o symbolech a jak fungují, v trochu netradiční podobě...
Vodopád
JK, FK: Vodopád je penis. Je to brutální výstřik semene do ženy. Není to hrozivé, je to přirozený proud života, je to počátek toho života.
VJ: To je nezařaditelný obraz, zjevení, nezařaditelnost, nesrovnatelnost, nesouměřitelnost v rámci celku filmu. Zároveň říká, že něco nezastavitelně odněkud někam teče a že se to z vertikály mění na horizontálu. Pro mě je to symbol prsa, které stříká. Voda pro mě symbolizuje ženský element, podmínka života.
Skořápky
JK, FK: Připadá mí, že skořápky odhazují děti, které se zbavují obalu – vajíček – těla matky.
VJ: Myslím si, že je to mnohovrstevnatý symbol. Je to jeden z těch obrazů, který mi vytanul na mysli. Sbírala jsem skořápky tři roky, šílená kvanta skořápek, a to jsem se dvakrát stěhovala. Nevěděla jsem, proč je sbírám, ale věděla jsem, že někdy chci natočit, jak skořápky padají. Nedokázala jsem odhadnout, co všechno to může symbolizovat. Pro mě jsou to teď například menstruační vajíčka, miliardy nenarozených dětí, zároveň předznamenávají křehkost a korespondují se žloutkem – zárodkem, žlutým míčem. Navíc je zde to padání, které lze vykládat jako neustálý vznik a zánik, život a smrt.
Míč a míče
JK, FK: Míč je tep, je to nástroj zvláštního souznění matek v rytmickém poskakování. Je to ticho, které je absolutní.
VJ: Holým faktem je, že na míči jsme skákali proto, aby děti neplakaly. Pak jsem se potkala s kamarádkou, která dělala totéž. Navíc měla se skákáním na míči spojený zvláštní zážitek. Přes ulici z bytu nějakou dobu pozorovala jednu ženskou postavu, o níž si myslela, že pravidelně souloží. V jeden moment se však žena otočila čelem a kamarádka zjistila, že má u sebe mimino. A já jsem si řekla, tak tohle jsou skryté dějiny. Představ si svět, svět jako totalitu věcí, jevů, problémů… a do toho všeho obraz domácností, v noci rozsvícená okna, za nimiž se děje nějaký zcela odlišný pohyb, nepředpokládatelný a venkovním světem neotištěný. Byl to neskutečně silný obraz, takové skryté dějiny, něco neviditelného, co najednou mělo dostat dokumentární podobu. Zároveň je pro mě míč symbolem světa, myslím ryze osobního světa, který opanujeme. Ale jako moudří lidé, jako Adam s Evou, kteří v ráji dostali úkol ochraňovat Zemi a pojmenovat všechno živé. To je jeden ze způsobů, jak rozumět existenciální vrženosti člověka do světa. Svět se nám dává poznat, my s ním ustanovujeme vztah. Tento vztah nám umožňuje mít moc pojmenovávat. Svět potřebuje být dotýkán, míč odkazuje k nezbytnosti znovu a znovu svět objevovat a reformulovat.
Filip Kršiak, Jana Königsmarková, Viola Ježková
Žádné komentáře:
Okomentovat